PRÁVO NA LÁSKU

Také se vám zdá, že vaše vztahy nejsou takové, jaké byste si přáli. Váš partner má na vás málo času a možná máte pocit, že vás jen využívá ve chvíli, kdy zrovna potřebuje a chce on. A tak to bylo v prvním manželství a velmi podobně i v několika dalších vztazích. A někteří na vás byli i hrubí a vy jste pak měly pocit ponížení, nehodnoty, nepotřebnosti.

„Proč se mi děje stále totéž? Proč si do života přitahuji stále podobné muže? Kde se to vzalo?“

A neznáte tuto situaci už ze svého dětství?

 Malá pětiletá holčička přijde se srdcem plným lásky ke svému tatínkovi, který ale bohužel zrovna nemá čas. Je v situaci, kdy sám v sobě něco řeší a prožívá a nedokáže vidět tu čistou dětskou lásku. Cítí ji, ale v dané chvíli v něm podvědomě vyvolá spíše smutek a vztek, že ji nemůže nebo nedokáže opětovat. Místo toho na holčičku něco zakřičí a vytvoří mezi ní a sebou zeď. Holčička stojí jako přimražená, neschopná pohybu. Nerozumí té situaci, je jí smutno, cítí se nepochopená, nemilovaná, odstrčená. Nemá právo, být milovaná. Alespoň tak to cítí. A tento program posílený o mnoho dalších podobných situací v ní sílí.

„Nemám právo být milovaná, uznávaná, přijímaná. Velké železné kleště svírají mé srdce a ještě větší kleště svírají mě celou? Nevím jak z toho ven, nevím jak dál“

Co mi ty kleště chtějí ukázat. Ty kleště jsou jen nástrojem. Nástrojem, který mi jasně dává najevo, že žiju v sevření. V sevření, které jsem si vytvořila svým programem. Mám právo žít v harmonii a lásce? Kdo o tom rozhoduje? Samozřejmě, že mám! A rozhodovat o tom nemůže nikdo jiný než já! Mám právo být milovaná, přijímaná, uznávaná!

Věříte tomu? Máte na to opravdu právo? Pokud ne, tak život nemá žádný smysl? Anebo si v tomto životě holt máte naplno užít život nemilované chudinky. Líbí se vám to? Ne? Tak dáte si sama sobě to právo na lásku? Volba je jen na vás. Nikdo jiný vás nepřesvědčí. Možná vám může pomoci, že se určitě najde někdo, kdo vás miloval nebo miluje naprosto bezpodmínečně (babička, nesmělý ctitel a pak ještě třeba také Bůh a andělé). 

To přesvědčení pomalu narůstá a postupně naplňuje celé tělo. Je to krásné teplo a světlo. „Mám právo žít v lásce a harmonii, mám právo být milovaná. Jsem milovaná.“

A s tímto nádherným pocitem stojím znovu jako malá holčička před svým křičícím tatínkem. Už nemám zkamenělé nohy a smutek a strach. Nevidím a neslyším, co dělá a říká, vnímám jen svoji vnitřní pravdu a sílu a jeho bytost. Pomalu jdu k němu a opatrně ho obejmu. I on je najednou proměněný. Neschopný slova, taje před očima. „Tatínku, já tě mám ráda. Děkuji ti za všechno. Vím, že mě máš také rád a děláš vše tak, jak nejlépe v této chvíli dokážeš.“

Dávný program se přepisuje, nahrazuje novým prožitkem a zkušeností. A s tímto novým programem a vnitřním pocitem si znovu mohu prožít i svoji poslední hádku s přítelem. I zde najednou stojím v klidu, vědoma si svého práva na lásku. Nemusím plakat ani odcházet zdrcená pryč. I zde mohu vykročit směrem k němu a s láskou ve svém srdci ho jít obejmout. Bez chtění a očekávání, jak na to zareaguje. To nejdůležitější je můj pocit. Už to není ten známý pocit zmaru, neschopnosti, odstrčení a nepochopení. Dělej si, co chceš, já vím, že mám právo na to být milována a žít v harmonii a lásce.

Tak to je zkrácená podoba jednoho z terapeutických setkání. Podobného mnoha jiným. Na začátku byl pocit slepé uličky, ztraceného života. Byla zde však i chuť to změnit. Na konci nový prožitek, prohlédnutí, pochopení, naděje. Život nám dal možnost zvládnout jednu z jeho mnoha lekcí.

Pokud i vy máte podobné úvodní pocity a zkušenosti, máte stejnou šanci na jejich změnu. Rád vám přitom pomůžu.