TERAPIE NENAROZENÉHO DÍTĚTE

S touto klientkou už jsem pracoval vícekrát. Tradiční starosti doma i v práci, nejistota, vztahy. Už jsme řešili její sebehodnotu, vztah se synem i s partnerem. Mnohé se výrazně zlepšilo, stále však její životní energie někam uniká. Když jsem se před jejím příchodem na ni vnitřně ladil, viděl jsem různé možnosti další práce. Najednou se v mých představách objevilo malé dítě. Byl to velmi silný obraz, dítě bylo hodně smutné nebo spíše jakoby ztracené a obklopené mlhou, s úpěnlivou prosbou v očích.

Jedna z mých prvních otázek tedy směřovala k nenarozeným dětem. Byly hned dvě. Jedno už velmi dávno, v osmnácti nechtěné otěhotnění a rodina nenašla jiné řešení než umělé přerušení. Další pak o mnoho let později samovolný potrat. V obou případech je to nezpracované trauma, obrovský zásah do psychiky ženy i energetické konstelace celé rodiny. I když ten první případ byl už dávno zasunutý téměř do zapomnění. Domluvili jsme si tedy konstelační terapii s nenarozeným dítětem. Pro neznalé to je běžná technika systemických nebo rodinných konstelací, kdy se dá nacítit na energii kohokoliv a čehokoliv, tedy i zemřelých. Nejde o žádné vyvolávání duchů, vědecky je to sice nevysvětlitelné, ale vnímavý člověk pod vedením terapeuta (nebo terapeut sám) si prostě stoupne do role a najednou vnímá pocit, který by hlavou nevymyslel. Není důležité vědět, kde se ten pocit vzal, důležité je vědět, že to funguje a působí opravdu očistně a terapeuticky.

Já jako terapeut jsem byl v roli dítěte a ještě občas radil své klientce, co má říkat. Poté jsme si role vyměnili, aby mohla i ona prožít ten pocit a ještě upevnit novou energetickou vazbu.

1.dítě:  Mám sklopenou hlavu, cítím se úplně ztracené, nešťastné, nemilované, vůbec nevím, kdo je ta žena. Nenápadně poočku se na ni občas podívám. Svitla mi malá naděje. „Ty jsi moje maminka?“

Ž: „Ano, já jsem tvoje maminka.“

D1: „Opravdu?“ – s obrovskou nadějí

Ž: „Opravdu jsem tvoje maminka a ty jsi moje děťátko.“

D1: „Já jsem Tě hledal a nemohl najít.“

Ž: „Je mi to moc líto, je to už hodně dávno, snažila jsem se zapomenout.“

D1: „Teď už mě neopustíš, že?“

Ž: „Já jsem ve svém světě a ty také ve svém. Nemůžeme být spolu, ale už na tebe nikdy nezapomenu.“

D1: „Stačí mi, že na mě budeš myslet, že vím, že jsi moje maminka, a že to víš i ty.“

Ž: „Teď už to budu navždy vědět. Omlouvám se ti, že jsem tě tak dlouho nechala čekat.“

D1: „Čas nehraje roli, důležité je, že sis na mě konečně vzpomněla a že jsme se znovu našli.“

Ž: „Jsi navždy mojí součástí i součástí mojí rodiny. Patříš k nám.“

D1: „To je krásný pocit, to jsem potřeboval vědět. Jsem tvojí součástí a patřím k tobě, patřím k vám.“

Ž: „Jsi moje dítě, miluji tě, jsi mojí součástí, patříš ke mně, patříš k nám.“

Následovala konstelace s druhým dítětem.

D2: Mám velmi zvláštní pocit, nicota, prázdno, vůbec nevím, kde jsem, co tam dělám.

„Nevím, kde jsem.“

Ž: „Jsi moje dítě a já jsem tvoje maminka.“

D2: „To vím, to nepotřebuji vědět. Nevím, kde jsem.“

Ž: „Ty jsi už v jiném světě, odešlo jsi, umřelo.“

D2: „Já už nejsem živý? Už nejsem s Tebou?“

Ž: „Já jsem ve svém světě a ty také ve svém. Nemůžeme být spolu, ale vždy zůstaneš mým dítětem a já tvojí maminkou.“

D2: „Kde tedy jsem, kam mám jít?“

Ž: „Já nevím, tam kam patříš, do nebe.“

D2: „Nevidím žádnou cestu, žádné světlo. Potřebuji vidět světlo ve tvém srdci propojené s velkým světlem kolem. To je ta cesta.“

Ž: „Já to světlo také nevidím.“

D2: Smutek, beznaděj. „Tak ho zkus v sobě najít, jinak zůstanu navždy ztracený.“

Velmi pozvolna cítím, že se to světlo začíná objevovat. Nejprve malé světlo v srdci a pak velké světlo kolem. Cesta.

Ž: „Už ho trochu cítím, mám ho tam, světlo ve svém srdci.“

D2: „To je dobře, už ho vidím. Už můžu odejít, už vidím cestu.“

Ž: „Zůstaneš navždy moje dítě a já tvoje maminka.“

V obou případech byla uvolněna svazující energetická vazba mezi matkou a jejími nenarozenými dětmi. Každé potřebovalo něco jiného a také přišlo na svět s jiným úkolem, jen nakrátko, ale přesto mimo jiné s úkolem přinést své matce důležitý prožitek, zkušenost a poznání. Matka se snažila zapomenout a přitom v sobě uzavřela velké trauma, svazující její vnitřní energii. Ještě bylo třeba zapracovat na pocitu viny a odpuštění sobě. Ale to už je zase jiný příběh.

 

Diskusní téma: TERAPIE NENAROZENÉHO DÍTĚTE

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek